Lao-c'

Opět nový úsek jeho života! Jímala ho závrať. Jak dlouho již žil v klášteře? Když pohlížel nazpět, zdálo se mu, že to musí být nejméně dva roky, ale v prožití mu to připadalo mnohem a mnohem kratší.

Nyní se mu má dostat oné vysoké hodnosti, o kterou usiloval. Věděl, že to bylo vedení Vznešeného, jež ho k této hodnosti uschopnilo, neboť byla nezbytná pro jeho úkol.

Má-li přiblížit svému lidu Božskou Pravdu, pak musí vystupovat v této hodnosti, jinak by na něho nikdo nedbal. Ale proč by na to nyní myslel? Sedm dní mu bylo dáno proto, aby mohl naslouchat svému nitru a zcela se otevřít Světlu. Má se připravovat! Připravovat se k přijetí nové, veliké síly!

»Ó, Vznešený,« prosil, »uznal jsi mne za hodna stát se tvým hlasatelem na zemi. Odejmi ode mne vše, co je dosud mého, a učiň mne pouze svým služebníkem a poslem. Pro sebe nežádám ničeho, jsem šťasten, že ti smím sloužit.«

První den ráno se rozhodl, že všech sedm dní se bude postit. A když mu později přinesli jídlo, ani se na ně nepodíval.

»Vtom otevřeným oknem prudce zavál vítr a přivanul k jeho nohám pergamen. Maličký svitek, který byl patrně přiložen k pokrmům. Zvedl ho a četl: »Nesloužíme Vznešenému, jestliže tělo, které nám dal, necháváme strádat. Do slabého těla nemůže vejít silný duch. Vezmi a jez!«

A Li Pe uposlechl. Přemýšlel o poučení, jehož se mu právě dostalo, a shledal, že se všichni kněží uctívají jako svatí, kteří se postem nebo trýzněním těla stali neschopnými života mezi lidmi, dopouštěli bezpráví. On sám slyšel o jednom starém lámovi, který se přivázal ke stromu s tělem opřeným o peň s rukama ovinutýma kolem dvou nestejně vysokých větví. V této pozici strávil prý polovinu života, až docela strnul. Lidé, kteří ho navštěvovali a vzývali jej, mu podávali sousta do úst, stále trochu pootevřených. Kdykoliv si Li Pe na tohoto starce vzpomněl, vždy se zachvěl. Nyní věděl proč. Ne, nebude zanedbávat své tělo, bude je udržovat čisté zevně i uvnitř.

Tato myšlenka ho přivedla k jeho lidu, který zčásti hynul špínou. Jak zde v klášteře bylo vše čisté, jak úpravný byl každý jednotlivec. Takový má být celý národ, pak by se zamezilo mnoha nemocem.

To byl výsledek prvého dne rozjímání. Jedna stránka jeho činnosti se mu ukázala v jasném světle. Byla to stránka, jíž si až dosud nevšímal, neboť se týkala pouze zevnějšku.

V noci však směl rozprávět se světlým poslem Božím, jenž přinesl jeho duši nesmírnou radost z nastávajícího úkolu.

V povznesené náladě, jakou nikdy předtím neprožil, začal Li Pe druhý den. Co ten mu přinese? Chtěl se plně vzdát svému vedení.